4 inženýrské divy Norska, které musíte vidět

1. Lærdalský tunel: Psychologická hra se světlem

Cestování po Norsku často zahrnuje průjezdy skálou, ale Lærdalský tunel (Lærdalstunnelen) na trase z Osla do Bergenu je světový unikát – s délkou 24,51 kilometru jde o nejdelší silniční tunel vůbec.

Projíždět jedním tubusem dlouhých 20 minut by s sebou ale neslo velké riziko klaustrofobie a ztráty pozornosti. Norští inženýři proto vsadili na psychologické poznatky a prostředí upravili pomocí důmyslných prvků:

• Horské kaverny. Tunel je rozdělen do čtyř úseků pomocí tří obrovských jeskyní, které jsou rozmístěné zhruba každých 6 kilometrů.
• Světelná simulace. Zatímco zbytek tunelu je osvětlený bíle, kaverny září modrým a žlutým světlem, čímž slušně simulují denní svítání nebo polární záři. Tento žádoucí klam uvolňuje psychické napětí a navozuje pocit, že se blíží konec tunelu.
• Bezpečnostní prvek. K udržení pozornosti přispívá také hrubý rezonanční pás uprostřed vozovky, který při najetí hlasitě vibruje.

2. Atlantická cesta: Horská dráha nad oceánem

Pokud milujete vyhlídky, Atlantická oceánská cesta (Atlanterhavsveien) vás přiková do sedadla. Tento zhruba 8,3 kilometru dlouhý úsek silnice Fv64 spojuje ostrov Averøya s pevninou a pomocí osmi mostů skáče přes ostrůvky a útesy Norského moře.

Projekt, který byl v Norsku vyhlášen stavbou století, se rodil v extrémních podmínkách. Během šesti let stavby zasáhlo oblast 12 silných hurikánů, které opakovaně ničily rozestavěné konstrukce.

Dnes jde o jednu z nejkrásnějších turistických tras světa. Mimořádně působivá je především během bouří, kdy vlny narážejí přímo do mostních pilířů. Pravděpodobně největším lákadlem je most Storseisundet, který vytváří dechberoucí optickou iluzi: když na něj najedete, bude vám připadat, že se silnice stáčí přímo do nebe a končí ve vzduchoprázdnu.

3. Mjøstårnet: Mrakodrap ze dřeva

U břehů největšího norského jezera Mjøsa ve městě Brumunddal se tyčí budova Mjøstårnet. Se svými 18 patry a výškou 85,4 metru získala při svém otevření v roce 2019 titul nejvyšší dřevěné budovy světa. Je jasným důkazem, že ze dřeva lze stavět nejen udržitelně, ale také stabilně – a klidně i do úctyhodných výšek.

Konstrukce využívá masivní lepené lamelové dřevo (Glulam) a křížem vrstvené dřevo (CLT). Inženýři museli vyřešit dvě zásadní výzvy:

1. Poryvy větru. Aby se zabránilo nepříjemnému kymácení budovy, integrovali autoři do horních sedmi pater těžké betonové desky, které fungují jako tlumič.
2. Požární bezpečnost. Konstrukce a kombinace materiálů je navržená tak, že oheň povrch mohutných nosníků pouze zuhelnatí. Tím se odřízne přístup kyslíku k jádru dřeva a oheň sám uhasne, aniž by došlo ke zřícení budovy.

4. Sloupové kostely Stavkirke

Přesuňme se z moderní doby hluboko do 12. a 13. století. Norské sloupové kostely (stavkirke) představují naprostý unikát severské architektury – dodnes jich přežilo 28. Tyto stavby na první pohled zaujmou strmými střechami a vikingskými řezbami, opravdové překvapení ale ukrývá samotná tesařská technika.

Středověcí tesaři nepoužili v nosné konstrukci ani jeden kovový prvek – šroubek, hřebík, zkrátka nic. Železo by totiž v chladném podnebí tvořilo tepelný most, na kterém by se srážela vlhkost, což by vedlo k hnilobě dřeva. Kostely drží pohromadě pomocí dřevěných kolíků a důmyslných spojů; celá stavba díky tomu funguje jako elastický trojrozměrný skelet. Když přijde vichřice, kostel se dokáže mírně ohýbat a naklánět, čímž vstřebá obrovskou energii větru – a po utišení živlů se bezpečně vrátí do původního tvaru.

Tip na dovču na poslední chvíli

Pokud nejste příznivci vysokých teplot a pořád nemáte plány na léto, Norsko je skvělá volba. Nejenže vás ohromí nádhernou přírodou a úchvatnou architekturou, ale taky vám umožní doopravdy zpomalit a v klidu si oddychnout stranou od záplav turistů.