Norské pohádky: Jdeme zpátky do školy

I když si užíváme norské léto plné světla, do školy se těšíme. Pro Larse je to letos velká věc. Bude mít totiž na starost jednoho prvňáčka. U nás se to tak dělá, že děti v první třídě dostanou staršího spolužáka a ten jim všechno ve škole ukáže a pomůže jim. Lars by tomu svému měl určitě ukázat práskací kuličky. Trháme je z keřů na školní zahradě a dupeme na ně a ony se tak krásně rozprásknou.

Myslím si, že každé dítě by mělo znát práskací kuličky, protože se s nimi užije velká zábava. 

Když chodíme domů ze školy, vždycky cestou trháme šípky. Ty tvrdé rozmačkáme a házíme si semínka za krk. Strašně to svědí, ale nemůžeme přestat. A když jsou později měkké, vycucáváme z nich marmeládu. Někdy nám cesta ze školy trvá i dvě hodiny, protože obejít všechny šípky u cesty zabere spoustu času.

A pak jsme doma ještě hodinu v koupelně, protože šípková marmeláda nám zalezla pod nehty a nejde to smýt. Říkám to vždycky, že si musíme pořádně ocucat prsty, než tam zaschne.

Už za pár týdnů nás čekají bramborové prázdniny. Ono se tomu jen tak říká. My žádné brambory nesklízíme, ale babička si to pamatuje, protože když byla malá, měly děti na podzim ve škole volno na to, aby pomohly na poli. My místo toho sbíráme jablka. Lisujeme z nich mošt a děláme si s Astrid takové hezké posezení pro panenky. Prostřeme si venku stoleček, natrháme květiny, na maličké talířky rozdáme sušenky a pijeme mošt z roztomilých hrníčků a hrajeme si, že jsme jako komtesy na návštěvě.

Minulý rok bylo jablek tolik, že jsme je věšeli v taškách na plot, aby si je mohly vzít děti, které je nemají.

Přišlo mi to hrozně milé a večer jsem pak v posteli přemýšlela, jak se asi ty děti jmenovaly, jestli mají taky morčátka nebo i otravného bratra. A jaké by to bylo, kdyby si mohly hrát na komtesy s námi.

Co se nám ale na podzim líbí nejvíc, jsou blátivé louže.

Skoro pořád nosíme holinky a gumové kalhoty, protože u nás často prší. Já ale vím, že prší hlavně proto, aby se děti mohly klouzat v blátě. Vůbec nejrychlejší jízda je na blátivém kopci na cestě k jezeru. Nejdřív se musí pořádně rozdupat tráva, aby bláto pěkně čvachtalo. Pak už se stačí jen rozeběhnout a sjet po zadku dolů. Když máme štěstí a prší dlouho, udělá se dole louže, kde se můžeme trochu smočit. Kdybyste to potřebovali ukázat, napište nám, a my vám namalujeme obrázek, abyste to viděli.