Pod lupou: resveratrol najdeme i v červeném vínu. Pro jeho doplnění ale vhodné není.

Resveratrol má přírodní původ

V rostlinách patří mezi takzvané fytoalexiny. Jde o látky, které rostliny vytvářejí jako součást svých přirozených obranných mechanismů. Resveratrol tedy není látkou, kterou by rostliny vytvářely proto, aby měla nějaký konkrétní účinek na člověka. Je součástí jejich vlastního chemického systému.

Přestože se dnes o resveratrolu nejčastěji mluví v souvislosti s hrozny a červeným vínem, jeho historie začíná úplně jinde.

Jak dlouho ho známe?

První izolace resveratrolu proběhla už v roce 1939. Japonský vědec Michio Takaoka tehdy tuto látku získal z kořene kýchavice bílé, rostliny rodu Veratrum. O několik desetiletí později, v roce 1963, byl resveratrol identifikován také v kořenech rostliny Polygonum cuspidatum, dnes známé jako Reynoutria japonica.

Právě tato rostlina se později stala jedním z významných přírodních zdrojů resveratrolu a hrála důležitou roli také v jeho dalším výzkumu.

Do širšího povědomí se resveratrol dostal až mnohem později. V 90. letech se začal intenzivně zkoumat v souvislosti s takzvaným francouzským paradoxem. Tento pojem označuje pozorování týkající se rozdílů ve zdravotní kondici lidí ve Francii ve vztahu ke stravovacím návykům. Pozornost vědců tehdy přitahovala mimo jiné pravidelná konzumace červeného vína.

Jednou z hypotéz bylo, že roli mohou hrát některé látky obsažené v hroznech a víně. Mezi nimi se začal intenzivně zkoumat právě resveratrol.

Tím se z poměrně málo známé přírodní sloučeniny postupně stala jedna z nejčastěji studovaných rostlinných látek. Vědecký zájem o ni se během následujících desetiletí výrazně rozšířil a resveratrol se objevil v celé řadě laboratorních, preklinických i klinických studií.

Červené víno ale k doplnění resveratrolu doporučit nemůžeme. Je prokázané, že žádné množství alkoholu nelze považovat za vhodné či bezpečné. Dávno už neplatí, že sklenka červeného prospívá srdci.

Jak je to s vinnými hrozny?

Resveratrol se nachází především ve slupkách hroznů. Jeho množství v rostlinách však není konstantní a může se lišit například podle odrůdy, podmínek pěstování nebo dalších faktorů prostředí.

Rozdíl mezi červeným a bílým vínem souvisí mimo jiné právě se způsobem zpracování hroznů. Při výrobě červeného vína dochází k delšímu kontaktu moštu se slupkami hroznů, zatímco při výrobě bílého vína se slupky obvykle odstraňují dříve. To je jeden z důvodů, proč se při srovnávání obsahu některých rostlinných sloučenin ve víně často věnuje pozornost právě této fázi výroby.

Hrozny vína jsou určitě skvělý zdroj resveratrolu, stejně tak např. vlákniny, draslíku nebo vitamínu B a C. Mějte ale na paměti, že obsah resveratrolu není nijak závratný a pokud jste se rozhodli jeho příjem zvýšit, konzumace hroznového vína sama o sobě stačit nebude. Vaše zdraví vám ale přesto poděkuje.

Resveratrol v doplňcích stravy

Resveratrol je dnes dostupný také jako součást doplňků stravy. Pro jejich výrobu se používají různé zdroje resveratrolu, přičemž významným přírodním zdrojem je například křídlatka japonská (Reynoutria japonica) a hroznové produkty. V doplňcích se často setkáme především s trans-resveratrolem, který patří mezi nejvíce studované formy této látky. Koncentrace resveratrolu v doplňcích stravy přitom může být výrazně vyšší než množství, které běžně přijmeme z potravin. Při výběru produktu je proto vhodné sledovat nejen celkové množství extraktu, ale především konkrétní obsah resveratrolu a jeho formu. Rozhodně je chytré sledovat i to, jaké další látky daný výživový doplněk obsahuje. Perfektně se k němu hodí koenzym Q10, NAD+ a glutathion. A pokud chcete o své zdraví pečovat skutečně komplexně, doporučujeme i vitamíny skupiny B a selen.

Zajímavou kapitolou je také samotný vývoj vědeckého zájmu o tuto látku. První izolace resveratrolu proběhla téměř před sto lety, ale jeho největší popularita přišla až v posledních desetiletích. Výzkum se postupně přesunul od samotného objevu látky k otázkám její struktury, vlastností, metabolismu a chování v organismu.

Resveratrol je tak dobrým příkladem toho, jak může jediná přírodní molekula projít dlouhou cestou od nenápadné rostlinné sloučeniny až k jedné z nejznámějších látek současného výzkumu přírodních polyfenolů.

A možná právě v tom spočívá jeho nejzajímavější příběh. Resveratrol nebyl objeven ve víně, nebyl původně spojován s moderními doplňky stravy a jeho cesta do centra vědeckého zájmu nezačala žádným velkým objevem o lidském zdraví. Začala u rostliny a chemika, který před téměř sto lety izoloval dosud málo známou přírodní sloučeninu.

Resveratrol je stále známější

Resveratrol patří mezi látky, jejichž popularita se výrazně liší podle země a místní kultury zdraví. Nejsilnější pozici má dlouhodobě ve Spojených státech, kde se stal součástí světa biohackingu, a výzkumu dlouhověkosti. Právě zde se nejvíce rozšířila představa resveratrolu jako látky spojované s biologickými mechanismy stárnutí, zejména s výzkumem sirtuinů a buněčného metabolismu. Velmi zajímavým trhem je také Japonsko, kde resveratrol zapadá do širšího zájmu o zdravé stárnutí a funkční potraviny a kde má dlouhověkost silnou kulturní i vědeckou tradici. Čína má významné postavení především jako producent resveratrolu a jeho surovin, zároveň zde roste i domácí trh s doplňky stravy. V Evropě patří k významnějším trhům zejména Německo a Velká Británie, kde je resveratrol spojený s antioxidanty, zdravým stárnutím a celkovou péčí o zdraví. Určitou popularitu má také v Austrálii, zejména v segmentu wellness a doplňků stravy. Zajímavé přitom je, že v různých zemích má resveratrol trochu odlišný obraz: v USA je nejsilněji spojený s dlouhověkostí, v Japonsku se zdravým stárnutím a funkční výživou, zatímco v Evropě je častěji vnímán jako antioxidant a součást doplňků stravy.